Slovník pojmů

Okrajové podmínky

Okrajové podmínky jsou podmínky, které musí splňovat elektromagnetické pole na rozhraní dvou různých prostředí. Pro složky intenzity E tečné k rozhraní platí E_teč 1 = E_teč 2. Obě intenzity jsou intenzity v bodech těsně přilehlých k rozhraní, ale po jeho různých stranách. Pro normálové složky elektrické indukce platí obdobně D_norm 1 = D_norm 2. Pro magnetické pole platí analogicky rovnost tečných složek intenzity H a normálových složek indukce B.

Ve zvláštním případě, kdy jedno prostředí je dokonale vodivé pro elektrické proudy nebo pro magnetické proudy, můžeme okrajové podmínky rozdělit na podmínku Dirichletovu a podmínku Neumannovu.

Dirichletova podmínka říká, že ta složka vektoru elektrické (magnetické) intenzity, která je tečná k dokonalému elektrickému (magnetickému) vodiči, musí být na tomto vodiči nulová

E_{t} = 0

na PEC,

H_{t} = 0

na PMC.

Neumannova podmínka říká, že derivace (změna) vektoru elektrické (magnetické) intenzity ve směru normály k dokonalému magnetickému (elektrickému) vodiči musí být na tomto vodiči nulová.

n \cdot grad E_{j} = 0 j = x, y, z

na PMC,

n \cdot grad H_{j} = 0 j = x, y, z

na PEC.

Zkratkou PEC značíme dokonalý elektrický vodič (Perfect Electric Conductor), zkratkou PMC dokonalý vodič magnetický (Perfect Magnetic Conductor). Symbol n značí normálu k vodivému povrchu.

Zpět