Aktuality

Něco málo o tom, jak probíhala zatím poslední velká UHF akce sezony. Počasí nevypadalo nijak vábně, Jirka 2OP dal předem vědět, že když se zlepší podmínky tak přijde jen na neděli. Pravda, 3/1.2cm by v dešti s mokrou technikou nemělo moc cenu. Nakonec ho ale stejně k počasí zradila ještě záda. Nikdo další se nehlásil, Tom zase rezignoval na cestu a zůstal poblíž tepla domova, což jsem se ani nedivil. Ne že by se mi v té uspávací letargii co zuří venku také chtělo předvádět nějaké výkony. Tím bylo jasné, že všechny zájemce o vyšší pásma budem muset tentokráte s díky zklamat. Z původních ambiciozních plánu zbylo tedy realisticky zkusit odjet s Jirkou 5SE nějak ve dvou, což jsem předpokládal osvědčené schema z 1. subregu: z Berlinga jet pohodlně na jednom stožáru 70cm naplno, soustředit se tedy na střídání a dohazování, sem tam rozdat nějaký ten bodík i na 23cm z druhého, toho času většinou vypnutého, TRX. Nicméně zrovna jak na potvoru nikdo doma fakt nepotřeboval přibližovadlo, Jirka se tvářil jistě, že se 70cm si poradí sám a Tom mě schválně hecoval, že komu z nás se lépe povede 23cm v jednom, jestli na klubovém nebo domácím kopci. Teda kdo to kdy viděl na závodech opravdu ambice závodit? Vzhledem k tomu, že se mi nechtělo v noci mrznout ve stanu a lenost vítězila, začínalo být nějak postupně jasné, že nakonec pojedem na kopec masňácky dvěma auty a nepohodlí vzadu tak neuniknu. Což jsem byl zvědav, hamshack mám narozdíl od Jirkova stolu nebo Tomových závěsných systémů jen velmi provizorní a stoleček "vše bokem" ergonomií zrovna neoplývá, na 4h provozáku dobré, ale 24h se tedy uvidí.

Na klubu jsme se srazili kupodivu zavčas, vzali jednu krabici a pár drobností, jeden stožár, odlifrovali celé na jednu jízdu výtahem dolů, to se mi oproti obvyklé tuně krámů vždycky ještě docela líbilo. Bohužel cestou po D1 jsme se ale nějak dostali do kolon a stáli hodinu před Devíti Kříži. Normálně se mi to nestává jak je rok dlouhý, ale když Jirka vyjádří obavy, tak se mu rovnou též splní... Přesto, že nákup také probíhal příjemně rychle (místo v roztáhlé, bloudící a nekonečné Kaufzajížďce v malém Penny přímo cestou na Salát, půl metrovou pizzu objednat, nakoupit, vyzvednout, kafe srknout a vyrazit, za čtvrthodku hotovo) bylo jasné, že včas nejspíše nezačneme. A s vidinou zvedání dvou stožárů už vůbec ne. To, že přibližovadlu bouchlo obutí již v září a měl jsem tak vítanou příležitost gumy konečně vyměnit, se docela hodilo, cesta bahnem a výjezd hore kopcem tak byl bez větších obtíží. Jirkovi jsem nechal delší stožár na 70cm, má delší anténu ať má s delším stožárem lepší výsledky, ale bohužel mi nedošlo, že ten jeho krátký má jiný průměr trubek, tudíž na něj nedostanu svou přesnou ukazovací růžici. Poté, co se navíc odhad mého a Jirkového umístění severu v prostoru též mírně (o necelé Pi/4) lišil, korekce dle majáků a nejsilnějších stanic ukázala ještě třetí a zcela odlišný směr, bylo jasné, že hledání bude opět jen velmi přibližné a způsobem od pohledu a poslechu. Během stavění se též ukázalo, že když je venku vlhko a mlha, tráva bude nejspíše nacucaná, a po chvíli byly boty mokré i s rybníčkem vevnitř. Což na náladě zrovna nepřidalo. Nicméně v sobotu v mlze a dešti to stejně moc nechodilo, obvyklé protistanice často neslyšeny. Ve dvou nemělo cenu tahat gril, tudíž jsme přežívali na bagetách s tatrankama a ohřívali se u kafe. Večer mě pocit, že mi teče do bot, vehnal jít se ohřát do Berlinga, kde si Jirka pustil vytápění. Pokus vysušit mokré obutí ale nedopadl moc slavně, jedna fuska přiškvařená a boty furt mokré stejně, na příště to chce sehnat něco spolehlivějšího. Jinak se ale na 70cm pracovišti vedlo výrazně lépe, chvíli jsem se tak snažil Jirkovi dohazovat nějaké skedy, hlídat letadla a tak dále. Kolem půlnoci jsme postupně zabalili, já zjistil, že nápad zkusit spát v přibližovadle naštorc nebyl z nejlepších anžto se tam nevejdu, příště tedy musím udělat jinak. Nicméně i tak jsem se za těch pár hodin spánku nějak vyspal, oproti obvyklému mrznutí nosu a rachotu větru o stan bylo ticho a teplo, paráda. Ráno při pokusu kolem deváte nabootovat s kafem v ruce mi Jirka sděluje, že je již i v takovou brzkou skoronoční hodinu nějaká zháňka, jdu tak pokračovat v lovu. Mokro v botech pocitově vyřešila provizorní membrána, nebo-li psí sáčky z batohu. Počasí v neděli je lepší než v sobotu, Tomáš průběžně informuje jak mu to pěkně jde a pořád má asi 2x tak bodů, Jirka se tváří, že by na sedmdesátce mohl 60k zvládnout, posunout tak klubovou metu a být spokojen. Mi se povedlo odpoledne, když se ještě trochu zlepšilo počasí, nakonec pár delších spojení tež nasbírat, rozdávání bodů tak snad proběhlo ve výsledcích docela důstojně. Pokácení již šlo docela rychle, pro jistotu po staré tři a dvacítce hodit věci na klub (i tak jsme skrz semafory a kyvadlový provoz dojeli do Brna opět v osm) věci poumývat, uklidit, boty rovnou vyhodit a je opět jako vždy půlnoc. Nicméně do příští akce (1. subreg příští rok) je dlouhá doba zkusit zase něco vylepšit a hecnout se na bohatší účast!

Pár fotek je v galerii, oba deníky na stránkách, 70cm je nakonec necelých 62k bodů, zatím historicky nejlepší výsledek a necelých 200 QSO, Jirka tak má již další ambice někdy zkusit ještě zakulatit, 23cm vyšlo na necelých 9k bodů 41 qso a obvyklý průměr. Nyní se už můžeme těšit jen na CQ WW na krátkých a VHF A1 contest v zimě již raději z klubovny. Pokud někoho nenapadne nějaký šílenější nápad :)