Aktuality

Ano, sportovně založená mládež radioklubu se rozhodla vyzkoušeti své síly ve Velikonočním VKV závodě z nějaké náročnější kóty. Při pravidelných schůzkách kontestových fajnšmekrů v klubovém restaurantu Vodárna všichni horečnatě zapisovali termín akce do diářů a vyjadřovali nad 5 půllitrem zrzavky odhodlanost udolat své přítelkyně, manželky a další domácí mazlíčky, že na Velikonoce budou mít klid a že obtěžkáni bágly vyrazí do hor rozsévati slávu značky OK2KOJ. Leč z nejodolnějších jen dva zůstali - já a Martin OK2CFM a tuž jsme přibrali aj mého bráchu Jendu OK2JES, který kope do rádiových vln za OK2KGB (snad mu to dlouho nevydrží, neb technologie 21. století na KOJi jsou stále intenzivně rozmnožovány a tak platí: dobrý operátor nad zlato). Velkoobjemovým vozem Toyota Yaris jsme v tomto složení v sobotu 22.3. cca v 9 hodin vyrazili s lyžařským a 2m vybavením směr Beskydy. Po cestě jsme provedli drobný nákup kalorií v olomoucké Hypernově, přičemž jsme také zamýšleli nákup nové propanbutanky k vařiči. Nákupní městečko, kde koupíte vše, však zklamalo a nezbývalo něž se připravit na studenou skautskou kuchyni. Dorazili jsme do Ráztoky, kde nám za 100 Kč na dva dny pohlídali auto (? - děda vskutku vypadal jako zkušený sekuriťák), pobrali všechny propriety a běžky a vyrazili sedačkovou lanovkou na Pustevny. Protože jsme již byli notně znaveni, hned u horní stanice jsme v roubence poobědvali. Pak už přišly na řadu běžky, bágle s akumulátory na záda, pár povinných bludných koleček okolo Pusteven a pak už jen vzhůru do strmého svahu do výše 1205 metrů nad mořem. Trochu problematické se projevilo řešení umístění tří trubek ráhna 2m antény k mému batohu, jelikož mou hlavu vrchol trubek převyšoval cca o půl druhého metru. Stromy však byly košaté a ne vždy pustili mne skivoda dále a tak skivod utrpěl pár groteskních pádů, což s potěšením kvitovali kolemjdoucí turisté rozdupávajíce Martinem pracně vygenerovanou stopu. Po čtvrté hodině jsme dorazili na kótu Čertův mlýn (1205), nejvyšší horu Zlínského kraje. Náš původní cíl Kněhyně byl ještě o nějaký kilometr dále a trochu výše, ale ke zdolání bylo třeba sjet ještě do jednoho údolí a pak zase nahoru. A tak 2/3 výpravy přehlasovalo tu zbylou 1/3, že toto je ta pravá kóta na vítězství. V houštině jsme zbudovali tábor, pojedli pár studených konzerv s pivem s ledovou tříští a usnuli spánkem spravedlivých. Venku bylo něco pod nulou, z hloubi lesa vyli vlci a za stanem chrochtal medvěd. Pak jsem si myslel, že by to také mohli být čerti, co hrají u mlejna mariáš, vždyť bylo něco po půl noci. Strachy a zimou se chvějící jsem za chvíli znovu usnul. Když jsem se probral, zjistil jsem, že to asi medvěd ani čerti nebyli, protože úplně stejný zvuk se linul z pod bráchova spacáku. To už venku svítilo sluníčko a sníh se stříbřitě třpytil na trubkách anténního systému a hlásal: pusť se do díla. Tak jsem spolu s Matinem poskládal anténu, s tím že patku stožáru vytvoříme v díře ve sněhu. Když však stožár poposedl o dobrého tři čtvrtě metru níže do sněhu, Martin vymyslel použít jako patku plechovku od Trenčianských párků, posloužila výborně. Před začátkem závodu bylo vše připravené, já jsem se rozjel načerpat síly na Pustevny a kluci se chopili éteru (rádiového ne čichacího) a z lokátoru JN99DL se poprvé ozvala značka OK2KOJ. Na Pustevnách jsem do sebe hodil jeden punč a tu vidím, jak skupinka běžkařů míří neudržovanou silnicí dolů do Ráztoky. Tak jsem řekl, že to také zkusím, otestovat terén pro odpolední svoz materiálu do údolí. Po osmi kilometrech klikatých serpentin po zasněžené silnici jsem byl dole v Ráztoce s konstatováním, že to půjde. Vyjel jsem lanovkou zpět nahoru, dal si ještě jeden punč a vyrazil za klukama. Ve 12 jsem byl nahoře, to už bylo v deníku přes 50 QSO (většinou jen OK, OM, jeden 9A). Abych jim ukázal, jak se závodí, zrobil som, jak se po Ostravsku říká, Frantíka F8ZW z JN38SP, 788 km, asi první F-OK2KOJ spojení na 2m. Kluky to naštvalo, tak si jeli zaběžkovat. Po jejich návratu jsme udělali ještě pár opozdilců, celkem tedy 75 QSO,což lze považovat za solidní na dané skautské podmínky. Také začalo hustě sněžit, tak jsme rychle pobalili a vyrazili na cestu dolů. Tentokrát silnice z Pusteven na Ráztoku už byla po odpoledním tání trošku v horším stavu a pár úseků se muselo jít pěšky.
Nalodili jsme se a vyrazili směrem do Metylovic za našim VO Zbyňkem sdělit mu naše úspěchy. No, postaral se o nás královsky, maminka navařila klobásků, tatínek vyštrachal nějaké ten metyl a do půlnoci si bylo o čem povídat. Následující den, na Velikonoční pondělí, jsme chvíli odpočívali u pohádek, něco pojedli, shlédli tradiční polévání dívek (švagryně VO tato pěkná lidová tradice příliš nenadchla), rozloučili se rodinou našeho VO a vyrazili zpět tentokrát i s VO do Brna. Už nyní přemýšlíme, kam vyrazíme na Velikonoce příští rok, dá-li Bůh snad opět sněhové. Doufám, že kromě Martina OK2CFM a Jendy OK2JES potvrdí svou fyzickou zdatnost i další členové radioklubu a nezůstane jen u planých pivních keců.

Zde jsou fotky ze závodu
Jirka, OK2JEY