Aktuality

S postupujícím podzimem jsme z pohodlí a tepla klubovny odjeli letos již nejspíše poslední větší závody. Pozitivní na účasti v CQ WW SSB bylo, že se nám povedlo ve více lidech prostřídat prakticky v kuse přes celý víkend, byť ještě na začátku týdne to tak optimisticky nevypadalo. Také přes počasí - v Brně dušičkově pošmourno, celý víkend nějak drobně propršelo, takže vlhko a mokro, v neděli navíc pomalu padala mlha z kopců až postupně zahalila celou Technickou - byly kupodivu dobré podmínky i na vyšších pásmech. Na 10m odpoledne byl pomalu problém se spojeními po Evropě, ale přes kontinenty krása. Pochvalu zaslouží také Martin s Alešem za rotátor - ani jsem o něm vlastně nevěděl. Jasně, během vysílání to nějak skáče, reálné omezení to v zásadě není. Plus minus je i pohyb po mapce plynulý a může s tím člověk počítat. Je třeba jen nevysílat kdy by měl dojet do požadovaného směru aby rotátor vypnul správně. Býval daleko ucukanější, teď to sem tam ustřelí snesitelně. Na pásmech bylo také živo, cvrkot byl slušný. Povedly se zajímavé prefixy, bylo aktivních hodně expedic na jindy méně slyšených ostrůvcích, mimo jiné mi utkvěla v hlavě polská stanice v SA, přes půl světa si udělat výlet, mnoho expedic také bylo níže v Africe, pěkné a běžně to slyšet nebývá. Když se koukám na deník tak je to jak na počet QSO i body trochu lepší průměr a o chlup lepší než loni.

Na A1 Contest to naopak vypadá, že se skoro nesejdeme. Nakonec tak celý leží na bedrech Jirky OK2OP se kterým se domlouváme, že ho přijdu symbolicky na pár hodin spíše vyrušovat od zábavy, protože moje účast se za pomoc moc považovat nedá. I tak jsem ale rád, závod je z mnoha důvodů dobrý trénink a výhradně CW závodů na VHF/UHF pásmech zase tolik není. S předstihem jme tak nachystali Icom, Winkey, deník a vše zapojili. Rotátor jsme zkusili o majáky, chodí Ústí nad Orlicí a OE3XTR a směry docela odpovídají. Jirka začal v sobotu od začátku, večer jsme zabalili. Nechtělo se nám jet jen 6h kategorii a tak ještě další pokračování v neděli. Končíme na 152 QSO, 41k bodů, 38 čtverců a 12 zemí. Dle očekávání přes terénní profil a rušení budov z okolí slabší sever a západ, docela se povedlo na jih.

Další velké závody nás sice čekají až příští sezonu, ale každé první úterý v měsíci se během schůzek na klubu zúčastňujeme závodů Nordic Activity, ve kterém je ideální příležitosti si závodní provoz pro zájemce vyzkoušet. Připomínám tak další kolo, které bude již za dva týdny v úterý 6. 12. 2022.

S přicházejícím podzimem to po dlouhém snažení na foru vypadá, že na UHF Contest budeme nejspíše jen tři. Původně jsme si s Jirkou říkali, že kdybysme jeli úplné minimum ve dvou tak se prostřídáme u jednoho radia minimalisticky. Ve třech, což tvoří kolektiv, už se dalo začít uvažovat o samostatných stožárech. Michal vyjádřil přání zažít také nějaké to dobrodružství, protože v Lichnově jim prý vše funguje a v celku nic se neděje, tak že okoukne náš chaos naživo. Domlouváme se na foru jak vyrazit, ale jako vždy pohodlí v teplíčku a lenost, chabě maskované za počasí a rýmečky, udělá své a tak se domlouváme na konečný stav místo pohodový víkend odjet pouze na 6h v neděli od brzy (!) rána do kolika to vyjde náhradní variantu v okolí. Že by snad ani pršet nemělo. S Michalem jsme se tedy odhodlali alespoň v sobotu pro formálně 6h, v reálu než dojde šťáva, obhlédnout situaci z kopce nad Štatlem. To mělo nakonec kromě ostatního drobný kosmetický důsledek v tom, že se mi povedlo po dvou hodinách v dešti (který mimochodem přišel přesně v okamžik, kdy jsme postavili stožár ač jsem usilovně všechny přesvědčoval, že pršet zcela jistě nebude) utopit tabletobook, který jsem zamýšlel použít na zápis pro 23cm... Protože ani vyschnutí přes noc neměnilo nic na (ne)funkčnosti, vybavil jsem ho bezdrátovou klávesnicí extra s tím, že to nějak snad bude fungovat. Dále mám v plánu konečně vyzkoušet DXP v ostrém závodě a srovnat na 23cm oba TRX. 70cm odjedeme na 991, na vyšší pásma už není prostor (= Tomáš bohužel nemohl a v realizaci se nikdo z nás za rok zatím nedokopal.)

Ráno mě Berlingo taxi vyzvedává v nějaké jiné časové zoně, na kolejích nabereme Michala a zbytek věcí, kterých není mnoho. Vlastně jen bedny nevíme s čím, lana, kotvy, nářadí. 23cm Yagi již vezl Jirka, pro 70cm jsem vzal skladnější WiMo. Protože Berlingo bude plné a Jirka nás přesvědčuje, že to určitě odjedeme na baterie, tak nebereme centrálu. Akumulátoru v tabletu sice nevěřím, ale uvidíme v praxi. Teoreticky 6-7h má dat, ve chladném počasí reálně 2-3h na netu vydrží. LiFePo jsou odzkoušeny, že s 991 nemají problém. Žaba žere zhruba stejně, tam by také neměla být zrada. V pozdním předpoledni jsme tak na kopci, no jako na koni. To se cestou ještě strachujeme, že na něm již někdo rychlejší je, nakonec se ale ukazuje, že tam jen přibyla jedna anténa služeb na vodárně. Nebo jsme si ji alespoň nikdy dříve nevšimli. A nebo tento fakt stačili již zapomenout. Rozestavění trubkoví, drátoví a lanoví kolem Berlinga nám bere více času než jsme si představovali a pracovní postup stavění i o kozu a jehlou se ukazuje býti mírně suboptimální. Po nevím jaké době je konečně alespoň 70cm hore, připadlo to jako věčnost. Jirkovi chybí jakési šroubení k akumulátorům a tak jedno napájení musí zaimprovizovat izolačkou. Stíháme s půlhodinovým zpožděním, Michal tak může již lovit prvé stanice. Na zpacifikování 23cm potřebujeme ještě další půlhodinu. Celých 6h to tak již nebude. Slavnostně připojuji USB hub k tabletu, do něj klávesnici, myš a interface k žabě - a ukazuje se, že tučnák s Winkeyem necékví. Zřejmě jsem zapomněl nahrát opravenou verzi, nahackuji tak (naštěstí již známý) problém s právy provizorně dočasně. Na další pokus již interface běží a žaba cékví, hurá. Chytám první stanici - a tablet, co má držet mnoho hodin, se po několika minutách odporoučí a vypne. Místo pohodlného hraní z klávesnice tak Jirka bere papír, tužku a 23cm klíčuje a zapisuje po zbylých 5 hodin ručně. Skedování tak děláme na malém ntb, na kterém není moc vidět, ale zato závod vydrží. Protože v neděli již skutečně neprší, Jirka maskuje Berlingo Hejkalem aby nesvítilo dovnitř. Michal nabízí trochu energie zabalené na cesty - cihlu slaniny a štryclu chleba. Pořizujeme trochu obrazové dokumentace Michalovým telefonem - ano, Jirka má před sebou opravdu nejlépe poslouchající radio na světě, kterému se jinak usilovně brání. Bohužel ke srovnání příjmu, který jsme chtěli provést, již nějak nezbyl čas. Snad příště.

Poslední spojení závodu s LZ2T nám dá trochu více a déle zabrat - vzhledem ke QRM jdou slyšet jen náhodné úseky, zkouším CW, nicméně zachycené fragmenty mi nedávají moc význam tak rezignuji zpět na fone. Signál je sice slabší, ale aspoň již poznám kde začíná následující slovo a končilo předchozí... Nakonec z toho je slabší výsledek než obvykle, pro 70cm 67 QSO a 13k bodů, 23cm 25 QSO a 5k bodů. Při balení se ukazuje, že navíjení lan na cívky jde velmi pomalu a tak nakonec skončily jako klubíčka samostatně, tohle budeme muset ještě dořešit časem. Do seznamu celkových škod přibyla ještě potracena krytka konektoru a ohnuté uložení prvků 70cm Yagi, převoz na stojato tak uplně ve zdraví nezvládla. To je naštěstí méně zásadní a za zimu dám jistě opět do pořádku. Ze závodů nás letos čeká zdá se již jen CQ WW a A1 contest a budeme se chystat na další sezonu. Fotky od Michala jsou již ke shlédnutí v galerii.

Informační schůzka kurzu radioamatérských operátorů proběhne v naší klubovně v úterý 4. října 2022 od 18:00.

Setkání se budou konat pravidelně v úterky od 18h. Sudé týdny (od 4.10.) volná diskuze a začátečníci, liché týdny (od 11.10.) přednáška na téma dne domluvy viz tabulka v sekci Kurz

Cílem setkání je přiblížit radioamatérskou činnost novým zájemcům, předat zajímavosti a dlouholeté zkušenosti členů. Obsah kurzu (požadavky na získání koncese, základy provozu, radioamatérské vybavení a jeho obsluha) a výběr specializovaných přednášek přizpůsobíme zájmu.

Kurz je bezplatný. Vhodné pro studenty SŠ, VŠ, nadšence i hotové radioamatéry, záleží jen na vašem zájmu.

Na klubu se dopoledne sejdeme v pěti statečných Martin OK2CM, Petr OK2YB, Ondra OK3ON, Jirka OK5SE a já, poměrně rychle se nám povede vybrat všechny bedny, jeden stožár, anténu, gril a jedeme směr nákup a Saláťák. Menší problém je, že množství převážených krámů se závody pouze stoupá, ale následný zpětný úklid a probrání již chybí. Krámů tedy pouze přibývá, ale nakonec na kopci stejně vše montuje Petr svým nářadím. Mám tak jistý pocit, že by šlo věci připravit a optimalizovat lépe. Budiž tedy první úkol pro dlouhé zimní večery. Na kopci zjišťuji, že asi 3 pytlíky všech stahovacích pásek postupně zmizelo neznámo kam. K radosti VO, který tak vedení přitahuje izolačkama. Přestože jsme vzali nejměkčí stožár, zapomněli páku pro jehlu a vysunuli stožár na plnou délku, nakonec se povede postavit bez ztráty kytičky rovně a bez ohnutí a škod, paráda. Petr donesl nový, velký a kulatý stan, který navíc až na větrací otvory vypadá úplně stejně jako používaný contestový stan pro 2m. Rovnou ho zkoušíme, na velkých závodech tedy bude možno postavit různé bandy samostatně nezávisle na Berlingu či Zafiře, díky díky! Jirka tentokráte bere 2 alternativní setupy, vše poskládáme a máme k dobru spoustu času před začátkem závodu pro věnování se grilu.

Zkoušíme střídačky dvoučlenných posádek, operátor a pozemní podpora. Daří se nám prostřídat až na noc, kterou tradičně odjede pouze Martin, full house. Subjektivně mi sobota přišla lepší, ale možná jen proto, že v neděli bylo již probráno než že by bylo podmínkama. Spojení chodí do všech směrů, kromě tradičního jihu mi přijde hodně německých stanic a dokonce neobvyklé množství polských stanic. Nejspíše expedice na Sněžku motivovala i další k účasti v závodu. Po půlnoci přijde déšť, nad ránem klasicky zima, do stanů to bubnuje fest, ale nějak se to dalo přežít. Dopoledne je celé zakaboněné, ale suché. Prakticky ihned poté, co kácím stan a balím věci doufaje, že nějak oschly, najednou vysvitne slunce a praží jako divé. ODX je do Bulharska, nicméně i tam máme více stanic, hodně chodí i Itálie a dokonce se povede i Dánsko. Byť s další stanicí se již nedaří. Severněji už spojení nemáme, překvapení jako bylo loni Švédsko se nejspíše konat nebude. Mimo nejdelší směry zdravíme i Matěje OK1TEH na dovolené v Chorvatsku, nevíme sice co tam má za setup, ale přes Alpy, hory v Bosně a dokonce i vyšší ostrovy těsně vedle jak se později dívám na mapu také slušný výsledek, sluníčko a moře navíc docela závidím. Nějak jsem předpokládal, že z těchto směrů chytáme nejspíš jen velké stacionární stanice, tak spojení na takový dovolenkový portable potěší.

Odpoledne končíme s více než 350 QSO a 113k bodů, odhadujeme, že to bude nejspíše klubový rekord. Za měsíc nás čeká UHF contest, uvidíme jestli se povede také překonat minulé výsledky a účast. Něco málo fotek jako tradičně již v galerii.

Přesto, že letos chystáme pracovně Alpe Adria/QRP závod z Rakouska - sobotu přesun, nějaké ty aktivace, pospat v horách a neděli závod - tak na poslední chvíli zasahuje počasí a hrozí, že bysme nějakou část programu jistě zmokli. Též to vypadá, že od nás půjde směrem na východ, Slovensko tak také padá. Vzhledem k tomu, že chceme vypadnout do vyšších poloh, tak volba nakonec padne na Jeseníky. Těším se tedy po dlouhé době na Paprsek na borůvkové knedlíky, nakoupím jídlo na 2 dny, nabalím batůžek a čekám na Berlingo taxi, venku zatím doprchává. Z klubu vezmeme nějaké stožárek, lanoví a ve složení Jirka OK5SE, Jirka OK2OP, Martin OK2CM, Martin OK5MP a já razíme jakousi delší a o to horší trasou až na sever s mezipřistáním pro nákup. Na Paprsku je tradičně útulně, obědy vynikající, bohužel místo je bez výhledu a tak chtě nechtě po poslední odpolední kávičce bereme všechny krámy na záda, do ruk a funíme až kamsi na kopec. Též nevypadá moc otevřeně, ale už to alespoň není v lese s výhledem na stromy. Déšť se během dne vypršel a počasí je již solidní. Zkoušíme postavit zbytečně dlouhý a měkký stožár, po prvním neúspěšném pokusu a následné výměně uchycení a narovnání reflektoru ho konečně o nějaký ten segment zprcnem a spolehlivě tak postavíme. Večer dojíždějí údajně na západě nějaké závody, Jirka chytá několik stanic. Já aktivuji GMA kopec na 2m, nakonec se také povede. Kluci zobou borůvky nedbajíce zkazkám z černé kroniky. V noci je oproti pátečnímu letnímu dusnu docela kosa, nicméně se dá v několika vrstvách v lehkém spacáku také zvládnout. Ráno po snídani Jirka začíná zavčas lovit stanice, mezitím vymýšlíme kterak zrobit odolné stínění, aby bylo vidět i na ntb pro zápis. Jirkovi se povede hned ODX dne, chodí dobře jih a samozřejmě všude po republice. Průběžně se střídáme u TRX, počasí je slunečné na faktor 50 a schovávat se někde ve stínu. Kluci se vydali dopoledne ještě na výlet na Smrk. Na pásmu je obvyklý šrumec, na některé stanice se nedá dostat, jiní projedou celý pileup šťastnějších a pak se odtočí do fuč a je po legraci. Po QRP závodu ještě dojíždíme hodinu do Alpy, ale moc stanic do deníku již nepřibude.

Nakonec je z našeho snažení 108 QSO, necelých 30k bodů. Obvyklý průměr, o chlup lepší než z Klaku a též než loňská brambora z Karasína, dle očekávání horší než by bylo kdekoliv v OE.

Pár týdnů mezi MW Contestem a polním dnem již uteklo jako voda, ne vše jsme tak stihli připravit jak jsme chtěli. V úterý se scházíme na klubu obhlédnout situaci - z původních 3 stožárů to vypadá na 2 opravdu provozuschopné. Jirka dokončil vyztužení trubek, na 2m dokonce pro dvojče, vypadá to moc pěkně. Nýtky hladce zapracované, nejsou vůbec vidět. Ukotvení máme u obou stožárů také na 2 patra, lan dostatek. Na hrubo chystáme co v sobotu pobrat a domlouváme sraz. V sobotu mě tak ráno vyzvedává Petr OK2YB, na klubu se sjedem s Jirkou OK2OP a Martinem OK2CM. Vzhledem k nastávajícím svátkům se snad každý snaží využívat dovolené co to jde. Pro nás to znamená, že Tomáš s Jirkou jsou mimo a budeme tak bez 70cm a bez mikrovln. Pro alespoň symbolickou účast beru 736 - obsadíme tak 3 pásma, na vyšší nebudeme mít ani techniku ani lidi. Ze závodního těžiště klubu ještě postrádáme Aleše OK2ALP a Martina OK5MP, kteří se k nám ale naštěstí připojí navečer jako čerstvé posily. Zhruba kolem deváté vyjíždíme směr Třebíč, rychlý nákup cestou a po jedenácté vyjíždíme obsadit tradiční Saláťák. 2m stavíme na obvyklé místo pod stan, UHF namyslíme vedle hranice z čarodějnic pod Petrův stan. Bohužel se ukáže, že flétnu s UHF anténama nelze postavit ani ve 4 lidech. Při stavění se stožár láme přesně v díře, fujarizování tak nejspíše nebyl nápad z nejlepších možných. Nebo musíme dělat díry menší, dále od sebe a překryv nechat až za nimi. 70cm anténa tak rázem získala nové, zcela originální prostorové uspořádání prvků a je z ní ještě větší dikobraz. Přestože máme dostatečnou časovou rezervu tak stíháme nachystat pouze 2m; zbytek musí počkat až na posily. Jirka zkouší ke 2m stožáru upevnit relativní snímač absolutního natáčení a sbírat zkušenosti. Petr s Martinem začínají od začátku závodu lovit na 2m. UHF stožár se povede postavit společnými silami v kompletní sestavě až po začátku závodu. Grilu a pípy se ujímají Martin s Alešem, ještě před večerem tedy voní první masíčko na celý kopec. Protože je jasná obloha, dusno, hyc a těžký vzduch jak v prádelně, stihneme se připálit ještě za sobotu. Západ slunce na pozadí antén ovšem vypadá jako vždy impresionisticky - Jirka jej fotí. Kluci se střídají u 2m který tak jede pořád. Na UHF pásmech již morálka není tak závodní, jede podle toho jak moc umírám od vedra. Stupnici kalibruji o majáky stahovací páskou, ručičku se mi nepovede ani palicí zaklepat tak, aby nenarážela do kormidla. Bohužel nejde ani tam ani zpět a při vytahování se klacík štípe. Odjedu tak bez ručičky nicméně i tak se dá směrovat poměrně přesně. Operátoři protistanic při žádosti o vyšší pásma, které musím zklamat že nejsou ani lidi ani technika, referují podobnou situaci a dovolenkovým klidem. Zajímavé je, že přestože docela směry chodí a podmínky by byly, ze 2m stanu slyším věčně různé exotiky, tak se nedaří ani na obvyklé protistanice, které by měly chodit. Kluci se na 2m prostřídají i přes noc, která je vzhledem k jasné obloze dosti chladná. V letním spacáku a krátkém oblečení žádná hitparáda. Dopoledne mě zaráží, že se nedaří žádnou z blízkých stanic, které by měly chodit, dohledat po QSY na 23cm. Po obhlédnutí to vypadá, že celé pásmo je nějaké tiché. Zkouším majáky a na původně nejsilnějším nacházím jen jakés takés chrastění bez výchylky Smetru. Když zklamaně prohlašuji 23cm za mrtvou, maják z ničeho nic opět začal pískat a hrát. 23cm jak umřela tak zase ožila, bez zjevné příčiny. Nechávám tak TRX v mezičase více odpočívat a chladit. Modul bude zřejmě potřebovat trochu lásky a péče (= klení a nadávání) a musíme také při vhodné příležitosti obě Yezinky zkusit srovnat mezi sebou - i na ucho se mi zdá, že úroveň na 23cm je jiná, šum zní slaběji a vše nějak moc jinak... Hlasitost je také výrazně nižší než ostatní moduly. Nejspíše nebude tedy problém osamocen pouze v kalibraci Smetru, ale bude bohužel vážnějšího charakteru. Jirka zkoušel ještě také SDR, dokonce se jim povedlo i propojit s deníkem, ale nakonec z nedostatku volné plochy zobrazovadel jedou ve 2m stanu na osvědčeného Icoma. Pro příště by to řešily externí monitory a zvětšit si pro vše plochu. Stálo by to možná tedy také někdy příště za zkoušku. Vzhledem k tomu, že je i v neděli úmorné vedro a síly docházejí snad každému, po druhé již začínáme pomalu balit.

Nakonec je z toho na 2m 261 QSO 66k bodů, za poslední roky slušný výsledek. 70cm 64 QSO a 11k bodů, 23cm 27 QSO a 4k bodů, za poslední roky mírná bídička. Gabi se povede odpípat s Jirkovou pomocí až když letí nějaké obrovské létající prase před koncem závodu, menší letadélka ani nejsou slyšet. Do Alpe Adria tak máme opět o zábavu a napravování škod postaráno.

Na společný OM3AU memorial a MW contest jsme se chystali více experimentálně. Jednak z mého contestového místa, které je na cestování blíže než obvyklá klubová QTH, dále skutečně multi: 70/23cm a <13cm více samostatně a konečně i ve více lidech. Po neplánované úpravě zakřivení Tomosíta vloni jsme tak byli odkázáni na nějakou velmi uloženou zásobu z hlubin půdy v nálezovém stavu o poloviční velikosti. Co ztrácela na zisku doháněla na návětrné ploše a na váze, entropie vesmíru tak zůtala zachována. Nicméně nic lepšího jsme stejně nestihli. Díky Jirkovi OK5SE jsme ale stihli spáchat TRX pro 23cm. Gramofon z osmdesátek jako kysňu a všechno potřebné dovnitř jsem měl sice nachystán a postupně sesbírán již od zimy, poslední dekadentní (k prvozu nicméně zhola nepotřebné) destičky jsem se ale nikdy nedočkal. Nešlo tedy jinak, plán udělat vše zaráz, aby se kysně nemusela rozdělávat vícekráte, tak vzal za své. V úterý na klubu jsme tedy zaplnili bednu, která se nám zdála moc prázdná a lehká. Ještě pár rychlých zkoušek přes zeď svítí, bliká, troubí, pokud se nic neutřepe cestou snad to bude fungovat. Tom měl bomboniéry i stožár a vše nachystáno komplet samostatně. Zkusil jsem se tedy také nachystat samostatně a pobalil dlouhou WiMo pro 70cm, závodní koax, s tátem jsme vyrobili pěkné směrovací stupnice v deštisnadvzdorné úpravě, ntb a net, tatranky, kafe, pití. Rozhodl jsem se minimalizovat krámy a pro 70cm nebrat 991, ale odjet vše na jednom. 25W bude muset stačit každému. Na klubu dáváme sraz v poledne, aby byly 2h na stavění, přijde mi to královsky času. Trochu meškám, ale vyzvedli jsme stejně jen stolek, centrálu, stožárek, jedno z 23cm trojčat i s koaxem, kotvy, náhodné nářadí a pár krámů ze stolku a měli tak rychlejší odjezd. Stačilo dotankovat a za obvyklých 40 minut jsme zdolávali tankodrom na Ústup.

Oproti mrakoplašímu očekávání nás první déšť kropí už cestou, trneme tedy co vše ještě přijde a jak bude chodit. Tomova parabola na stožárku jde postavit rychle, zde žádná zrada. Stožárek pro UHF jsem vzal nejnovější, na kterém bylo vodítko, a prohodil pár náhodných segmentů za sešlápnutou trubku na vyhození, abych neškrabal trubky k procesování. Nechtělo se mi totiž předělávat celá kotvítka a vodítka na obvyklou jetou sedmdesátku. Stožárek tak byl po rozložení dosti obrovský a Tom vyjádřil obavy o stavění ve dvou. Pozapomněl jsem, že minule jme to stavěli asi ve 4 lidech na 2 patra ukotvení. Další zrada se ukázala býti v uchycení 70cm antény. Dokud jsem ji na portablu dotahoval na vlajkáč prsty, protože jsem si s sebou zapomněl vzít klíče, tak nebyl problém. Když jsem ji dotáhl očkem z goly tak to i zlehka drželo. Nyní ovšem při lehkém dotahování držáku v něm najednou nepochopitelně začala cestovat anténa na ráhně. Čím více jsem držák dotahoval, tím více se ráhno v něm povolovalo. Při ohledávání, kde udělali soudruzi z německé republiky chybu, vidíme tlustou klemu se zcela rozjetýma nohama viditelně deformovánu. Tlustá ocel třídy HKL (hrnce, kastroly, lavory) se ohne o 2mm tlustou hliníkovou trubku, o kterou jsem prve měl větší obavy, aby z ní nebyl oválek... Tom klemu rovná párem dobře mířených úderů o tankodrom a přidáváme stahovací pásku pro vymezení vůle. Po dotažení se ukazuje, že v celém řetězci je umělohmotná páska zjevně nejpevnějším článkem. Bude tak co do příště opět opravovat a předělávat. Po vyřešení problémů se 70cm yagi zjišťuji hned vzápěti, že zvolená tkanička od antény k TRX nedosáhne. Tom má naštěstí pár dalších v zásobě a nějaké spojky na ty nevhodné konektory. Já k nim mám náhodou redukce, 70cm se tak podaří napájet. Stavění stožáru ve dvou je velmi dobrá posilovna, jakýkoliv slabý vánek ho rozvibruje a mě následně profackuje. Udržet stožár než ho Tom přikolíkuje se tak daří jen s vypětím všech sil. Úsilí je korunováno úspěchem, v šest stožárek skutečně stojí. Zbývá vše poskládat na stoleček, předělat stožár na jiné místo kam půjde dosáhnout, zkalibrovat stupnice o majáky a umístit rafičku. V sedm je tak nachystáno, natočeno na maják, stupnice zkalibrována, deník funkční. Tom má nachystány bomboniéry a můžeme začít.

Původní plán brát na 70cm pro dohazování výše se ale na kopci postupně srazí s realitou. Dělám tak na 70cm jen pár spojení a dále se věnuji primárně spíše lovení na 23cm. Dle očekávání západ, stíněn vyššími kopci, moc nechodí. Kupodivu ani východ, kde je jediný strom v okolí. Pobereme koho jde vzít a dohodit. Domlouváme skedy, povede se mi vyčistit klíč. Nicméně stejný problém co minule, podivné klíčování, je zjevně způsoben yaesím elbugem. Nevím, proč je destička označena jako keyer B, když zcela zjevně iambicky neklíčuje. Pokud to nepůjde ofixovat nějak na desce nebo jinou deskou tak holt vyřeší pro příště až externí klíčovač, pak snad na klíč půjde opět hrát a budu české tanice konečně volat jako OK a ne ON. Škoda tedy. Dále zjišťuji, že nic neukazuje Smetr a pár dalších drobností, někdy za delších večerů snad vymyslíme co s nimi. Přežít se to zatím dá. V sobotu fungujeme zhruba do půlnoci. Ráno se daří vstávat před sedmou, uvařit kafe, snídaně a před osmou opět pokračovat. Některé obvyklé stanice, které by měly chodit, se bohužel tento víkend nedaří. Z obvyklých neurčitostí frekvence i směru se alespoň daří řešit směr, stupnice je o hodně lepší než systém "od oka asi tak tamhle" odhadem minule. Ujetost Yaesu samozřejmě neznám, ale obvyklé 2 kHz bokem nejspíš bude také. Kupodivu se mi nedaří přes kopce dosměrovat OK2A, které bych snad měl slyšet. Naštěstí Matěj má více trpělivosti a dosměruje na můj slabý signál když už jsem chtěl pomalu vzdávat. Díky. Odpoledne přijíždí morálku znaveného teamu pozvednout Jirka OK2OP s nadějně vypadající polystyrenovou krabicí. Naštěstí je to skutečně lednice, zmrzlina a ledové kafe funguje dokonale. Střídá mě za klíčem a můžu tak chvilku poklimbat a dohnat co v noci skz divokou zvěř v okolí moc nešlo. Jirkovi se ještě daří vysbírat pár stanic. Kupodivu ODX i Gabi se mi podařilo odchytit již v sobotu. Když máme pocit, že už fakt není kde brát a máme vysbíráno na naše možnosti, začnem kácet. Naštětí jsme na věc tři, Jirka nám pomůže s nejtěžším, tedy kácením UHF stožáru. Balíme věci, Jirka jede ještě SOTA/GMA na Horní les. Cestou zastavuji v Kunštátu a dělám ještě protistanici. Obligátní kolony cestou ke štatlu, vyskládání věcí na klubu a odjezd zpět domů.

Nakonec to je na 70cm 15 QSO, 4k bodů, 9 čtverců a 5 zemí, ODX 690 km. Na 23cm 31 QSO, 4k7 bodů, 14 čtverců, 7 zemí, ODX 528 km. 13 cm 17 QSO a 1k7 bodů, 9cm 11 QSO a 1k2 bodů, 6cm 5 QSO a 500 bodů.

Po 1. subregionálu jsme přemýšleli co vše zlepšit a pro květnový subreg začali vymýšlet spoustu vylepšení. Ne vše jsme stihli jak jsme si namysleli, ale do polního dne snad všechny antény a stožáry konečně nachystáme ideálně. Nicméně i tak jsme nějak nachystali 3 stožáry pro 2m, 70cm i 23cm samostatně a Jirka pro ně zrobil nová krásná a kulatá vodítka, kotvítka a skládací jehlu. Spolu s grilem a kávovarem to vypadalo na bohatý víkend a dokonce se snad povede se sejít i ve více lidech než je počet pracovišť. Na klubu si dáváme sraz velmi brzy ráno ve složení Jirka OK2OP s Martinem OK2CM, mě vyzvedává Jirka OK5SE a po naložení všeho z klubu jedeme směr Třebíč s mezipřistáním pro nějaké to železářství a nákup na víkend. Na kopci se k nám přidává ještě Petr OK2YB vybaven nářadím, akušroubovák je výborná pomoc při stavění a dotahování všech svorek. Martin se tváří poněkud neradostně při pohledu na 2m yagi rozebranou více než je třeba a snaží se ji opět zkompletovat. Pro příští demotáž je tedy třeba nechat spojky v jeklech jak mají být a také celou kotvící část i s naměřeným lanem vcelku. Počasí venku je spíše nic než moc, šedivo vlhko mokro a stav ani bez bundy ani s bundou má k ideálu daleko. Do toho prorokují mrakoplaši jakési deště na nedělu, moc se nám nechce stavět v tom marastu stany a už se vůbec netěšíme je zase v mokru balit. 2m stavíme přes skládací jehlu, pro příště bude třeba ale pár detailů procesu lépe nacvičit a doladit. Mezistav, kdy patka míří vzhůru, yagi leží na koze a cosi prohnuté je mezi tím, vypadá dost děsivě. Taktéž čínský kov projevuje velkou neodolnost na ohyb. UHF stavíme pod místo, kde obvykle stojí Tomáš. Přibylo tam jakési spáleniště několik x několik metrů, které ještě žhnulo a doutnalo, to asi ještě dohořívali čarodějnice. Ohradníky dočkaly nějakého vylepšení a už jsou nyní všude. Stavět již musíme ručkováním. Stožár plné délky jde na 70cm a dvě ukotvení, ohýbá se už i při skládání na zemi jako by byl gumový. Lehká krátká 23cm yagina francouzské výroby na kratším stožáru ho již tolik nezatíží a blato tak stojí plus minus rovně. Trochu měření a přemýšlení stojí jak je oba dohromady zakotvit aby mezi nimi mohlo být expediční Berlingo a zároveň, aby hrábě netřískaly do kotvení, nakonec najdem kompromis, kdy máme na lanoví jeden doraz směrem na východ. Navíc se zdá, že má malý přesah, je tak pokryto celých 2 pí. Petr bohužel musí jet zase zpět a nebude s námi na závod. 2m začínáme přesně, zbytek s nepatrným zpožděním pro finiš kotvení, chystání stolku a deníku. Vypadá to, že nějaká verze logu s nějakou verzí widlí si nechtějí povídat, Martin to chvíli fackuje a pak to s Jirkem nějak zprovozní. 23cm vedle 70cm funguje lépe jako minule na Krajině, ve sluchátkách se sice slyšíme, ale už to nepere do hlavy tolik. Dohazování také funguje. V průběhu odpoledne ještě přijíždějí Kuba OK2AMA a Martin OK5MP. V sobotu mi to osobně přišlo slabší, na některé stanice, které by měly chodit, se nedaří. V neděli se daří možná o něco lépe a podaří se nakonec i Gabi HA8V. Na 2m přibývají spojení pěkně, 70cm se také daří plnit. Počasí v sobotu je místy slunko jinak pošmourno, v nedělu nakonec oproti předpovědi neprší. Stan sklízím vpoledne, aby nezmoknul více než je, ještě vlhký. Centrála jede přes noc, kluci se ještě stihnou i v noci prostřídat. Balení nám sebere více času než obvykle, 23cm konektor nelze žádným způobem rozpojit a demontáž tak provádí Jirka kombinačkama. Do příště bude tedy třeba nachystat nový kabel a konektory a jinak vést a přichytit, aby se neopakovalo, napájení těch yagín je řešeno dost nešťastně. Takže naložíno a hurá domů do Brna. Ještě teda asi 3/4 hodiny stojka na semaforu v Zastávce, takže s dálniční posádkou se na klubu už neshledáme. 

Nakonec dosažené výsledky:

2m: 232 QSO / 65 kbodů

70cm: 116 QSO / 28 kbodů

23cm: 32 QSO / 5 kbodů

Sepsal OK4DJ, gramatiku opravil OK5SE

Picture: Dual band antenna system 70&23 from single Berlingo

Po čase nás čekal opět krativlný městský závod v dostupnosti dopravy z pohodlí klubovny, 230V a kafe - to abychom se měli na co těšit na výlety zase ven. Počasí bylo skoro jarní, do monitoru si to přes den pražilo slunce i přes žaluzie a bylo již teplo. Po obvyklém hlasování kdo, kdy, kde a jak se nás nakonec sešlo sedm statečných s prostřídáním pokryt celý víkend, což je úctyhodné.

Michal OK2HA začínal na kolejích v noci a taktéž končil do nedělní UTC půlnoci. Já jsem si zabral sobotní odpoledne, pobalil Colu, tatranky i kafe a byl jsem zvědav, co bude slyšet. Na klubu se potkáváme s Martinem OK2CM, který ukazuje poslední novinky. Z přepínače je odpojený od minulého závodu mrtvý vertikál, takže polohy FD/Yagi souhlasí a popisek tak není matoucí. Po změně času, kdy je déle světlo, se snad také na vertikál podíváme. Rotátor je prý lepší točit ručně, dostávám upozornění, že ukazuje nesmysly. V deníku je již něco přes 200 spojení. V DX clusteru vypadá aktivně zrovna 15m a hodně západních stanic na něm. Vybírám si tedy většinou stále nové a další násobiče, odpoledne nedávám ani výzvy, víceméně jen chytám na clusteru a sem tam protočím laděním někde kolem. Což je ale zase nejhorší v tom, že na líbivé stanice z clusteru je samozřejmě velký frmol a spojení tak přibývají hodně pomalu. Chodí jak východ typu Vietnam, Indonésie, tak Západ. Severní i Jižní Ameriky a hodně všelijakých menších ostrůvků, spousta z nich co člověk skoro ani neví, že existují. Tahle změna se mi hodně líbí. S tím, jak ubylo QRM od velkých stanic, je tak určitě mnohem lépe slyšet. Byť jde západ slyšet dobře, dokončit QSO je často problém. Hodně protistanic bohužel neslyší. Když tam berou jedno QSO za druhým a stále nic, je to mírně demotivující. Hodně jich tak přeskakuji, někdo se nakonec povede později, nejspíše když značka v DX clusteru zapadne. Značky z todo listu clusteru tak pomalu, ale přece trochu mizejí. S rotátorem se mi po chvilce boje nějak daří sžívat a kupodivu západ celá Amerika jde dobře i odhadnout a nějak zaměřit, směr plus minus odpovídá. Směrovat Evropu nebo sever jih musím úplně jinam. Dělám tak tedy tyto stanice spíše na ucho. Na večer mě vystřídá Aleš OK2ALP, v deníku je něco kolem 300 spojení.

Na klubu jsme se sešli až v neděli po ránu Jirka OP, Ondra a já, Jirka SE jel ještě domů hledat nějaké přebytečné smetí k 2m yagíně. Docela rychle se nám daří najít snad správné stožáry, antény a nějaké trubky. 23 cm yagi bude premiera - vybrali jsme exemplář s nejméně ohlýma elementama, z návodu nebylo uplně jasné ve které poloze má jak ladit, zkusili jsme caplíky umístit jak jsme pochopili s tím, že to buď bude nebo nebude nějak ladit a ukáže se holt na místě. Na Krajině jsme se pak všichni sjeli ještě s Petrem, nachystali stan, stožár a rádio na 2m. Kluci tak mohli víceméně od 9 již začít. Na druhém stožáru byla dvojmontáž 23 a 70cm, bohužel už pod něj s Jirkem SE nestíháme dát druhý stan, stolky tak máme venku, což mě vůbec netěší, ale na druhou stranu jde o dobrý tréning na drsnější Aple-Adria. Je zamračeno tak sice nesvítí do monitoru, zato je ale venku kosa. Balím se do deky, Jirka si na židličku dává deku a ještě se balí do spacáku. Ve stanu to mají kluci lepší, topí si navíc přímotopem, což jim velmi závidím. Tentokráte z 2m hlavně mosre občas slyšíme i na 70cm. Ze 70cm slyším dost nahlas ve sluchátkách i na 23cm. Nezbyde tedy než s Jirkem dávat synchronně výzvy, aby to nechrastilo do sluchátek. Kluci nám dohazují stanice na 70cm, Jirka ze 70cm na 23 nebo dělám skedy z KST. Někoho se nedaří, většinou ale nakonec někde kolem plus minus nějaký kHz vyjde. Na výzvy na slepo nebo najít se povede jen jednotky stanic. V mezičase tak vařím kafe a věnuji se svačině. V půlce závodu se povede během relace Jirkovi disassemblovat židli. Vymlouvá se sice na nějaké zkřehlé plasty, ale při ohledání zřetelně vidíme ruplou trubku. Klendra je venku protivná, párkrát se jdu schovat pohodlně do vytopeného stanu, kde je příjemněji, zbytek se klepu v dece venku.

6h kategorii končíme v 15h na 2m 87 QSO, na 70cm 63 QSO a na 23cm 17QSO.